DAŇOVÉ VS. NEDAŇOVÉ NÁKLADY

Výsledek hospodaření v případě vedení účetnictví a rozdíl mezi příjmy a výdaji v daňové evidenci se většinou nerovnají základu daně, ze kterého se následně vypočítá daňová povinnost poplatníka, a to z důvodu, že ne všechny výdaje, které se evidují v průběhu zdaňovacího období, jsou daňové náklady. Zatím co v účetnictví musí být zavedeny veškeré náklady související se zdaňovacím obdobím, aby byla dodržena zásada věcné a časové souvislosti a v daňové evidenci jsou zase zaznamenány veškeré výdaje, které podnikateli vznikly v průběhu zdaňovacího období, zákon o daních z příjmů nahlíží na tyto výdaje jinou optikou.

Rozlišuje je jako daňově uznatelné a daňově neuznatelné. Obecně můžeme říct, že daňově uznatelné náklady jsou takové výdaje, které byly vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. 

Mezi nejznámější a jednoznačně definované daňově uznatelné náklady patří

• daňové odpisy hmotného majetku, 
• mzdové náklady za zaměstnance včetně zdravotního a sociálního pojištění, placeného za zaměstnance, 
• škody vzniklé v důsledku živelních pohrom, 
• výdaje na pořízení nehmotného majetku
• výdaje na pracovní cesty
• náklady na pracovní prostředky
• a další výdaje, jejichž demonstrativní výčet je uveden v § 24 zákona o daních z příjmů. 

U všech těchto daňových nákladů musíme být schopni prokázat, že jsme je skutečně vynaložili a že má přímou souvislost s našimi příjmy. Jako důkazní prostředek v tomto případě slouží účetní nebo daňový doklad, smlouva apod. Důkazní prostředek je zde na straně poplatníka (podnikatele). Ten musí dokázat, že daný výdaje je skutečně relevantně vynaložen.  

Nedaňové náklady jsou demonstrativně vymezeny v § 25 ZDP. Jedná se například o 

• penále uložené správcem daně, 
• sociální a zdravotní pojištění OSVČ za sebe sama, 
• manka, 
• výdaje na reprezentaci – ty jsou nedaňovým nákladem, který vynakládá v nějaké míře téměř každý podnikatel. Tyto náklady v sobě zahrnují výdaje na pohoštění, občerstvení, poskytnutí nealkoholických nápojů zaměstnancům na pracovišti, večeře s obchodními partnery, firemní večírky apod
• dary – podle zákona o daních z příjmů se za ně nepovažují reklamní nebo propagační předměty, které jsou označeny obchodním jménem poskytovatele nebo ochrannou známkou. Jejich cena bez DPH nesmí přesáhnout 500 Kč a nesmí být předmětem spotřební daně, tedy nově od 1.1.2024 už nelze použít tiché víno jako reklamní nebo propagační předmět. Tyto reklamní předměty jsou ale daňově uznatelný výdaj.